Pokud budete vybírat střední školu pro své dítě, asi byste měli vědět, že se školy rozdělují do několika kategorií. Kategorie určuje obtížnost oboru.

Například pokud máte dítě se speciálními požadavky, asi byste měli vědět, že byste měli vybírat takzvané očkové učební obory. Středoškolské obory se rozdělují do těchto kategorií.

• K – tato kategorie informuje, že jde o gymnázia. Gymnázia jsou školy, kde se pokračuje ve všeobecném vzdělání a slouží jako příprava ke studiu na vysoké školy.
• M – zde se jedná o tradiční střední školy jako průmyslové nebo střední odborné školy. Mezi tyto obory patří také lycea, která podobně jako gymnázia připravují především ke studiu na vysokých školách, ale jedná se už o určité zaměření (stavebnictví, strojírenství, chemie).
• L – tyto obory se dají stručně shrnout jako učební obory s maturitou. Oproti průmyslovým školám mají studenti mnohem více praxe, ale zároveň musí splnit středoškolské podmínky. Těchto oborů není příliš mnoho a je to nepochybně škoda, protože spojují odborné i praktické vzdělávání.
• H – zde najdete tradiční učební obory s výučním listem. V posledních letech dochází k poklesu zájmu o tyto obory, což je škoda, protože o řemeslné práce je obecně velká nouze.
• E – jedná se o jednodušší učební obor ukončený výučním listem. Primárně jsou určeny pro zdravotně postižené žáky, kteří mají horší učební předpoklady a vyžadují speciálně-pedagogický přístup. V současné době je snaha integrovat absolventy těchto oborů na trhu práce.
• D – tyto obory v současné době nejsou početné, jedná se o tříletý obor ukončený vysvědčením o závěrečné zkoušce
• J – dvouleté obory, které jsou určeny pro žáky, kteří nejsou ochotni se učit (obvykle z toho důvodu, že se jim nechce), ale je žádoucí, aby získali alespoň nějaké vzdělání.
• C – jedná se o obory, které jsou určeny pro studenty s vážným zdravotním postižením a je to nejjednodušší kategorie středoškolského vzdělávání. Jedná se vlastně o praktickou školu jednoletou nebo dvouletou. Studium je ukončeno potvrzením o dokončení.

1.      Humanitní, nebo technický obor?

První otázka, kterou byste si měli při výběru školy položit, je, v čem jste dobří. Ty předměty, které vás baví a jdou vám svým způsobem sami, by měly udávat směr. Pokud jste dobří v matematice, dívejte se po technických a ekonomických oborech. Pokud je pro vás hodina matematiky noční můrou, tímto směrem se rozhodně nedávejte.
Pokud si stále nejste jisti, co vám jde lépe, vyhledejte odbornou pomoc. Psychologicko-pedagogické poradny nabízejí za nízké ceny sezení, při kterých vám odborníci pomocí rozhovorů a testů pomohou zjistit, který z oborů pro vás bude nejvhodnější.

2.      Nemít přehnané nároky

Musíte si dopředu uvědomit, jestli na zvolený obor budete mít, nebo ne. Přiznat si druhou variantu není lehké, ale přesto si zjistěte, jak vypadají přijímačky a kolik uchazečů daná škola bere. Přesto nezoufejte, nedostanete-li se na poprvé. Existují odvolání, a to jak na středních, tak i na vysokých školách. To, že jste skončili druzí pod čarou, neznamená, že na školu nemáte.
Zjistěte si, jakým způsobem probíhá přijímací řízení. Máte v okolí známého, který školu studuje? Zeptejte se ho! Nezapomeňte se informovat o přijímačkách, učitelích i předmětech. Uvědomte si, že budete studovat dlouhou dobu, to znamená, že by vás obor měl bavit.

3.      Uplatnění

Už při výběru střední školy je potřeba si rozmyslet, jestli vybraný obor bude mít v budoucnu dobré uplatnění. Je dobré vybírat si střední školu mírně obecnějšího rázu, plánujete-li se hlásit na školu vysokou. U té můžete volit specifičtější obor. Uvědomte si, jestli je vámi vybraný obor aktuálně potřebný a před podáním přihlášky si zjistěte, jak se po vystudování uplatníte na trhu práce.
Po ukončení studia byste měli být schopni se uživit. Je pravda, že mnoho lidí nepracuje v oboru, který vystudovali. Zjistěte si dopředu aktuální zaměstnanost absolventů, možnosti uplatnění a v neposlední řadě jejich platové podmínky.

4.      Chci po maturitě dále studovat?

Položte si otázku: „Jsem studijní typ? Baví mě učení?“. Pokud jste odpověděli ano, vybírejte školu vesele dál. Pro ty, kteří se při pomyšlení, že budou muset další roky studovat a sedět v lavicích, začnou trápit, máme ještě jednu důležitou otázku: „Stojí mi to za to?“. Získání vysokoškolského titulu je sice úspěch, ale nemusí ho dosáhnout každý. Pokud se domníváte, že budete šťastnější v práci, začněte hledat namísto školy tu!

Lidé, kteří žijí v zemi, jejíž jazyk je uznán jako jeden ze světových, mají určitě nespornou výhodu. Nemusejí se učit žádný další. Jsou ale jazyky, kterými se hovoří pouze v jednom jediném státě. A ti mají smůlu. K takovým patří i Česká republika.

·        CO JE NÁM PLATNÉ, ŽE JE NAŠE ČEŠTINA OPRAVDU SKVOSTNÁ, KDYŽ SE S NÍ VE SVĚTĚ NEDOMLUVÍME.
Je tedy potřeba se naučit některý z těch, sice méně krásných, ale světových. Jeden cizí jazyk už je dnes naprostou samozřejmostí a nikdo se tomu nepodivuje. Ale uzákonit ještě druhý? Školy, které tuto praxi vyzkoušely, mají většinou rozporuplné pocity.
·        Bylo by jistě lepší nechat druhý jazyk jako volitelný předmět a nezařazovat ho do povinné výuky.
Jsou děti, které jsou na výuku jazyků méně nadané a ty by rozhodně dlouho krok se svými spolužáky nedržely. Jistě se to dá řešit doučováním. Učitelé, kteří mají s tímto problémem zkušenosti, mají na věc rozhodně jiný názor.
·        Děti, které nezvládají výuku ani prvního cizího jazyka, nebudou schopné zvládat výuku druhého.
·        A to ani s doučováním.
·         Pokud se to řekne zjednodušeně, tak si doučovaný žák přijde dvě hodiny navíc odsedět a jediné, co si z nekonečných hodin odnáší, jsou maximálně mozoly.

Všechny děti nejsou stejně nadané

Podle názorů některých učitelů by se měl druhý cizí jazyk povinně zavádět až na středních školách, které jsou tímto směrem orientovány. Na základní škole by mohla hrozit jedna nepříjemná situace. Žáček bude znát z každého jazyka jen část, která bude pro něho v praxi stejně nepoužitelná. Každý zkušený a rozumný pedagog říká, že je lépe, když dítě zná dokonale svůj rodný jazyk nežli více jazyků jen tak trochu.
·        Největším kamenem úrazu jsou školy, ve kterých se snaží integrovat i mírně mentálně postižené děti.
·        Pak by se muselo opět přistoupit ke znovuzavedení zvláštních škol.
·         Nebude to tedy spíše krok zpátky?

Na začátek velmi důležitá otázka, na kterou si musíte odpovědět ještě předtím, než budete pokračovat ve čtení tohoto článku: Opravdu chcete studovat medicínu? Je-li Vaše odpověď ano, pak si otázku položte ještě jednou, či dvakrát, pro jistotu.

Myslíte to opravdu vážně?

Napřed Vás musím upozornit, že Vám začíná (minimálně) 10 let nepřetržitého studia, jež začíná v okamžiku přípravy na přijímačky (pro ty šťastnější z Vás, kteří se dostanou bez přijímaček, o rok později). 10 let, ptáte se? Není to trochu moc? Medicína se přece studuje 6 let… To je sice pravda, ale vystudováním vysoké školy studium nekončí, přesně naopak. Získáte-li titul MUDr., Vaše pouť teprve začíná – následuje zdlouhavý proces učení se tomu nejdůležitějšímu – uplatnění nabytých znalostí v praxi ukončené atestací.

U každého oboru lékařství trvá atestace po různou dobu, každý nově vystudovaný doktor musí projít studium tzv. Základního kmene, které si sám vybírá podle oboru, jež chce v budoucnu praktikovat.
Základních kmenů je stanoveno 17 a studují se po dobu dvou let:
·         Anesteziologický
·         Dermatovenerologický
·         Gynekologicko-porodnický
·         Hygienický
·         Chirurgický
·         Interní
·         Neurochirurgický
·         Neurologický
·         Oftalmologický
·         Ortopedický
·         Otorinolaryngologický
·         Patologický
·         Pediatrický
·         Psychiatrický
·         Radiologický
·         Urologický
·         Všeobecně praktické lékařství
Máte-li tuto část (a celkem již tedy 8 let strávených studiem) za sebou, hurá do výběru budoucího povolání.
A teď k tomu důležitějšímu…

Je studium medicíny opravdu tak těžké, jak se povídá?

Jednoznačně ANO!
Nevyplácí se to podceňovat, věřte mi. V prvním ročníku vypadne nejvíce lidí a není to náhoda – většina z nich studium těžce zanedbávala a spoléhala na štěstí.

Jak tedy studium zvládnout?

1.       ČASOVÝ HARMONOGRAM – Vypracujte si přehledný časový plán, který BUDETE DODRŽOVAT. Pomůže Vám to uspořádat si čas a všechno, co se Vám honí v hlavě. Odpadnou Vám myšlenky na to, co všechno se ještě musíte naučit, protože to budete mít krásně sepsané.
2.       SPÁNEK – Další velice důležitý bod. Je pravda, že na medicíně těžko uskutečnitelný, ovšem snažte se hlídat si alespoň těch 8 hodin spánku, pomůže Vám v soustředění a bude se Vám daleko lépe učit.
3.       KVALITNÍ MATERIÁLY – Vyplatí se si připlatit za kvalitní studijní materiály, bude se Vám s nimi dobře učit. Samozřejmě ne vždy platí, že to, co je drahé, je kvalitní, proto se raději ptejte starších spolužáků, kteří Vám určitě rádi poradí.